VHLED DVACÁTÝ ŠESTÝ - Tři cesty sv. Jana ze Kříže

Z knihy : Otevření duchovního oka
J. STANĚK - J. BRZOBOHATÁ
 

Církevní reformátor Jan ze Kříže ( byl svatořečen ) napsal svoji nejlepší úvahu, v pravdě nadčasovou, o třech možných trávení života, tj. cestách života, po kterých jdou lidští duchové k setkání s věčností - s Bohem. Podle místa působení proroka Eliáše nazývá toto setkání výstup na horu Karmel. Jedna je cesta duchů levotočivých ( pdle indické filosofie do hmoty zahleďených ), kteří své usilí  na honbu za pozemskými statky a biologickými potřebami těla. Nazývá ji správně cesta duchů zbloudilých. Druhou cestou se ubírají duchové, kteří již prohlédli šalbu věcí pozemských a své úsilí zaměřili na přiblížení k věčnosti. Činí tak cestou čtení a disputace svatých písem, konání dobrých skutků za účelem hromadění pokladů v  nebi, dlouhými modlitbami a bohoslužbami. Jan nazývá tuto cestu honbou za nebeskými statky a tuto  skupinu  lidí, jako duchy nezralé. Je to cesta zevního náboženství zevní náboženkosti. Správná je úzká stezka, o které mluví Ježíš. Tu nazývá Jan přímou cestou. To znamená vší silou usilovat o věčnost, přiblížení k Bohu, ale nikoliv obřady ale každou svou činností. Odložit ego, jakékoliv vlastní přání, jen kontakt to , co je  v daném místě a čase správné. A být autentický, to znamená jaký uvnitř, takový na povrchu, ve vystupování. Žádné hrané role, ani ,, svaté " role. Jakmile je život hrán, není pravdou ! Být  v pravdě znamená: Vaše řeč  budiž ano - ano, ne - ne. Co nad to je, od zlého je! ( Ježíš.) To není , jak si mnozí myslí, povinnost stručnosti až útržkovosti v řeči, ale ano myslím uvnitř, ano dávám na jevo a konám. Ne myslím  a cítím, tedy nekonám. Ano uvnitř , ano ven. Krátce a geniálně vystižená podstata života v pravdě ! Jestliže totiž dělám špatně zevně, tj. ve hmotě, sklidím rychle žeň tohoto  špatného a mohu se opravit! Jestliže něco hraji včetně shánění nebeských statků, nikdy nepříjdu na to , že je to špatné, protože důsledky ,,hraní ", jsou nezjvné. Prakticky to znamená, že jestliže něco v předkládaném k věření se mi nezdá, jsem povinen to říci. Jak se chtějí objevit před tváří živé pravdy ti, kteří věří věcem proto, že je předložila nějaká středověká autorita. Vždyť  každý žije proto, aby se o předložené pravdě přesvědčil v životě ! Přesvědčování se o čemkoliv není nic jiného, než projev žhnoucí touhy ducha po poznání. Dotyčný ,, klepe" o poznání. Ježíš říká ,, Kdo klepe u Otce, je mu vždy otevřeno," neboli vždy dojde k poznání. Někdo větší někdo menší oklikou. Jen u lidí můžete klepat a neotevřou vám. Nikdy však u Boha, to by nebyl On spravedlnost sama.