Příběh zasvěcených

Všichni představitelé této skupiny se mnoho let učí  znovu ovládnout své původní magické schopnosti. Někteří se začali zajímat o metafiziku, jiní byli v okultismu školeni už jako děti. Mezi zasvěcenci jsou veleknězi a velekněžky z bájné Atlantidy, ze starého Řecka a Egypta, z dob krále Artuše, z období rozkvětu mayské civilizace a najdeme mezi nimi i Esejce, stejně jako šamany a medicimany. Byli svědky zániku vyspělých civilizací. Ví co to znamená být zavražděn proto, že zastávám jiný duchovní názor než vládnoucí autorita. Znají temnotu lidské duše a neodsuzují ji, protože jsou si vědomí, že tato temnota je cestou, která lidského ducha dovede k největším výšinám. Na zemi se vrátili proto, aby toto učení dál šířili.

  Na druhé straně si však zasvěcenci v duchovním světě příjemně užívali. Vytvořili si oázy podobné ráji se zámky, zahradami a vodopády. Zdálo se že ze svého příjemného klidu nebudou nikdy vyrušeni. Byli však vyzváni, aby se vrátili zpět na Zemi, protože Člověk se musí konečně naučit pracovat se svou vnitřní sílou. Je třeba, aby se naučil vytvářet harmonii a mír. 

  Někteří z nich váhali, Když se na Zemi ocitli, pocítili jak se energie Země, namísto aby plynula, těžce převaluje. Ti, kteří nebyli schopni se s tímto energetickým klimatem Země vyrovnat, zvolili okamžitou smrt. Ostatní se rozhodli zůstat, ale stavy hluboké deprese u nich střídaly vlny hněvu.

   Nejschopnější a nejodolnější z nich se znovu pustili do studia pozemských duchovních věd, jako je astrologie, přírodní čarodějnictví wicca či kabbala. Dále se zabývají pohanským náboženstvím, rituály, léčením s použitím krystalů, léčivých bylin, zaříkáváním, invokacemi za použití svící, šamanismem a tak dále.

Grethel říká, že jedním z důvodů, proč si o sobě myslí že je vtělená čarodějka je, že se velmi brzy začala zajímat o náboženské chorály, léčivé rostliny, kouzelné hůlky, předměty užívané při rituálech (svíce, kadidlo, vodu a podobně. ,, Když jsem byla malá, vytvořila jsem si ve svých představách kamaráda, který byl kouzelníkem. A jestli tyto důkazy nestačí, představte si, že moje tetička mi říkala čarodějka."

  Zasvěcenci své duchovní a magické schopnosti průběžně rozvíjejí v každém ze svých vtělení. Ti nejschopnější jsou zběhlí v alchymii, ve zhmotňování představ a léčení. Už jako děti jsou obdařeni okultními schpnostmi, které však někdy považují za prokletí, obzvláště tehdy, jsou li si vědomi toho, co lidsvo čeká. Obviňují se z toho, že nejsou schopni tragédii odvrátit, když jsou schopni ji díky svému jasnozřivému zraku předpovědět. Tato zjevení jsou však často pouze příležitostí k tomu, aby se odvrácení negativního vývoje modlili. Pokud by totiž měli do danného vývoje reálně zasáhnout, dostali by k tomu jasné instrukce.

  Většina zasvěcených, s nimiž jsem přišla do styku, si vybavuje své minulé životy, v nichž byli čarodějkami, čaroději, veleknězi a velekněžkami a podobně. U většiny z nich vyvolává zmínka o upalování na hranicích, které probíhalo v rozmezí let 1300 - 1700, silné emotivní reakce. Mnoho z nich si vybavuje vlastní poravu za vyznávání duchovních hodnot, které byly v rozporu s diktátem církve. Byli upalováni, věšeni a všemožně jinak zabíjeni. Například Sára si vzpomíná, že byla upálena na hranici:,, Dav na mě křičel, spílal mi a proklínal mě. Před upálením mě nelidsky mučili."

  Upalování čarodějnic představovalo pro prostý lid způsob, jak zamezit zlu. Církevní vrchnost pak stanovila, že jediným způsobem, jak zlo vymítit, je původce zla upálit. A tak se na čarodějnice pořádaly hony. Účastnili se jejich nejen představitelé církve, ale i obyčejní lidé. Někde byli při popravách humánnější, a čardějnice před zažehnutím hranice usmrtili. Ve Francii, Německu a Švícarsku však byly upalovány zaživa. 

  Vědomé vzpomínky na tuto děsivou éru mají i ti, kteří v ní nebyli sami zabiti. Žili ve strachu z inkvizice, protože byli členy Rytířského řádu Templářů nebo Katarů (Kataři byli ve 13. století křesťanským hnutím, které nechal pronásledovat papež Inocenc III). Takzvané hony na čardějnice měly mnoho podob. Hrozba smrti se v té době týkala všch zasvěcenců. Tyto vzpomínky některým z nich dodnes brání, aby plně rozvinuli své duchovní a magické schopnosti.

   Do tohoto života se však vtělili právě proto, aby své scopnosti znovu probudili a začali je využívat. A protože je lidská bytost schopna štěstí pouze tehdy, naplňuje li své poslání, je třeba, aby se zasvěcení opět otevřeli, zbavili se strachu a znovu objevili své velké schopnosti. 

    Představitelé skupiny zasvěcených pociťují zvláštní spřízněnost s bytostmi z říše  elementálů a naopak. Kromě toho,že víly a elfové jsou důležití při vykonávání určitých praktik, panuje mezi elementály a představiteli zasvěcených hluboké přátelství. V dávných dobách bylo totiž lidem známo, jak užitečné je spolupracovat s bytostmi elementární říše. Církev však toto spojení vnímala jako hrozbu pro svou vlastní moc a proto začala proti vílám, elfům a jiným elementárním bytostem brojit a dala jim přídomek zla. Ještě dnes se mnoho lidí bytostí z elementární říše obává, ačkoliv zcela neopodstatněně.

  Elementálové byli odjakživa tak úzce spjati se zasvěcenými, mnoho z nich se domnívá, že patří mezi zasvěcené. Díky zážitkům a vzpomínkám, které spolu sdílejí, je to přirozené. Ženské elementární bytosti si například vybavují vzpomínky na upalování nikoli proto, že byly samy upáleny, ale proto, že byly upáleny jejich přítelkyně čarodějky. Velmi často se stává, že vzpomínky tohoto druhu považují za své vlastní.

   Přesto mezi oběmi říšemi existují zásadní rozdílly. Představitelé skupiny zasvěcených jsou vznešení, vážní a tajemní narozdíl od vtělených elementálů, kteří jsou hravými uličníky. Tváře zasvěcených jsou podlouhle oválné a lemují je dlouhé vlasy(i když dnes někteří volí krátký sestřih z profesionálních důvodů). Naproti tomu elementálové mají obličeje kulaté a vlasy nosí většinou střižené na krátko (vyjímkou jsou vtělené víly a mořské panny). Zasvěcenci mužského pohlaví nosí vlasy většinou svázané do ohonu nebo si je sčesávají dozadu s použitím různých gelů. Mezi výrazné představitele této skupiny patří například herci Della Reese, Angelica Huston, Jack Nicholson a Jimmy Smith. Nejenže dokládají typický vzhled představitelů této kategorie, ale vyzařují i onu vášnivou energii, která je pro ně tak příznačná.

   Voblékání dávají přednost romantickému stylu,neboť odráží jejich oblíbené historické období. Pokud tomu tak není, jsou v oblékání alespoň excentričtí. Ženské představitelky této skupiny si potrpí na dlouhé vlající šaty, které se podobají rouchu, v němž bývají zpodobňovány bohyně. Dávají přednost tmavým barvám a mezi jejich oblíbené doplňky patří ozdoby  náhrdelníky z kamenů nebo krystalů. Muži upřednostňují volné košile tkané z přírodních vláken nebo košile v renesančním stylu. Někteří muži se zdobí přívěsky s různými symboly, jako je kupříkladu keltský kříž. Rádi navštěvují renesanční slavnosti, jak jinak než v odpovídajících kostýmech. Tam znovu prožívají krásné i bolestivé vzpomínky svého minulého života. Mezi jejich duchovní průvodce patří draci, kouzelníci a bohyně. Věnují se studiu zašlých říší a civilizací, jako je Avalon, Atlantis a Lemurie. Sbírají sošky čarodějů a čardějnic, mají v oblibě knihy i filmy, které zpracovávají mystická témata, například Pána prstenů nebo Harryho Pottera a všechno, co se týká krále Artuše a jeho doby. Mnoho z nich se zabývá historií. 

   Marlies, která je vtělenou velekněžkou, ve svém dotazníku uvedla ,, Mám ráda řeckou a egyptskou mytologii. V egyptské mytologii mě nejvíce přitahuje bohyně Isis a u starých Řeků je to Pallas Athéna, bohyně mudrosti a moudře vedené války. Příběhy o ní bych mohla číst do nekonečna. Třeba ty, jak vedla Ulysses. řekla bych, že řeckou mytologii jsem studovala přímo vášnivě. Ke všem olympským bohyním mám strašně blízko."

   Zasvěcení jsou také velmi citliví na měnící se fáze Luny. Úplněk i novoluní ovlivňuje jejich citovou i tělesnou stránku. Často se účastní slavností pořádaných za úplňku nebo rovnodennosti.